Psychospirituální krize

"Bůh není milý. Bůh není hodný strýček. Bůh je zemětřesení."
(Chasidická moudrost)

Pojem psychospirituální krize (německy spirituelle Krise, anglicky spiritual crisis/spiritual emergency) je nejen u nás, ale i ve světě poměrně nový. Na jeho zavedení se podílel m.j. Stanislav a Christina Grof, američtí psychoterapeuti. V ČR je to pak především zásluha Michaela Vančury, že tento pojem proniká do vědomí psychoterapeutů a psychiatrů. Odhaduje se, že v psychiatrických klinikách se nachází kolem 15% pacientů s psychotickou (tudíž chybnou) diagnózou, kteří prožívají psychospirituální krizi.

Stručně řečeno se jedná o mimořádné stavy vědomí, provázené nejen neobvyklými zkušenostmi (vzpomínky na minulé životy, vnímání sebe sama mimo tělo, výskyt neobvyklých "náhod"), kognitivními změnami (změna myšlení, nemožnost koncentrace) a transpersonálními zážitky (být napojen na universum, "otevření" hlavy) ale i ryze tělesnými symptomy jako návaly energie, brnění, hyper- nebo hypoaktivita (únava), psychosomatické bolesti atd.

To, co většinou dělá největší potíže, je nemožnost tyto stavy, jež přicházejí často náhle a bez varování, kontrolovat. Kromě toho je pro dotyčné osoby velmi těžké o tom, co prožívají, s někým vůbec mluvit. Tyto nezvyklé osobní zážitky jsou tak nové, že je prakticky nemožné je vůbec popsat. K tomu přispívá i naprosté nepochopení ze strany mnoha psychoterapeutů - kteří se bez svých vlastních, spirituálních zážitků mohou jen těžko do klientů vcítit.

Spouštěcí mechanismy pro psychospirituální krize bývají často drastické zážitky jako ohrožení života, silné sexuální zážitky, porody a interrupce, traumata, úmrtí blízkých osob i náhlé změny v životě (například bolestný rozchod s partnerem), ale i meditace či intenzivní spirituální praktiky/cvičení. Ve vzácných případech může být takovým spouštěčem i silný prožitek během rodinné konstelace. Pokud shrneme všechny tyto spouštěcí mechanismy do jednoho výrazu, lze říci, že PSK je téměř vždy způsobena příliš rychlou a příliš intenzivní změnou v naší psýché. Důležité přitom je, že se jedná pouze o spouštěče, nikoliv o příčiny, a že je nutné akceptovat, že ke psychospirituální krizi došlo v rámci vývojového procesu (i když tento může být velice nepříjemný), nikoliv omylem či v důsledku zlého záměru kohokoliv.

Je zřejmé, že v našem rychle se měnícím světě, jehož jediná šance je dohnání materiálního vývoje vývojem duchovním, se stává psychospirituální krize stále rozšířenějším jevem. Ačkoliv je často varováno před experimenty na poli duchovního rozvoje, jež se provádějí bez náležité průpravy a bez vedení zkušeného učitele, svědčí ohromný boom esoteriky a různých osobně-vývojových metod o obrovské a stále se zvyšující potřebě spirituality. Z toho je patrné, že případů příliš rychlé psychické změny a tím i jevů PSK bude v budoucnosti ještě přibývat. Proto se domníváme, že šíření informací o tomto tématu a budování komunikačních mostů mezi klinickými terapeuty na jedné straně a spirituálně zkušenými učiteli na straně druhé je neobyčejně důležité.

V České Republice se psychospirituálními krizemi zabývá sdružení DIABASIS, jejichž velice přehledné a fundované stránky o psychospirituální krizi doporučuji k dalšímu studiu. (pokud odkaz nefunguje: www.diabasis.cz)

 

 

© 2015-2017 by Jan Bily