Koncept čtyř duší v konstelacích
(Série čtyř článků pro časopis REGENA, červen - září 2008. Upraveno a rozšířeno 2013.)

Duši si většina z nás představuje jako něco, co o mně ví více než můj rozum, co mě možná vede životem a zasahuje do mého osudu (možná, že ho i řídí...), co jak doufáme přežije mé tělo a co má kontakt s tím, co je větší než "já". Když se na tuto (moji, subjektivní) definici podíváme, nalézáme překvapivé shody s tím, co zakladatel konstelační metody Bert Hellinger nazývá "svědomím systému", v jeho případě především rodinného.

Koncept čtyř duší

V konstelacích skutečně pracujeme s "duší" systému, nebo jinak řečeno s tím, co celý systém na první pohled docela inteligentně řídí a co se "stará" o to, aby byly zachovány systemické zákonitosti - například zákon o sounáležitosti (kdo patří k systému, musí zde také dostat místo, jinak jeho roli převezme někdo jiný). Již Hellinger stavěl do konstelací také "velkou duši", což bylo podle jeho slov to, odkud jsme všichni přišli a kam se zase jednou všichni navrátíme. Hellingerova "velká duše" tedy představovala celek jako takový, univerzální vědomí, kosmos.

Před několika lety přišel Daan van Kampenhout, holandský šaman a "konstelář", s konceptem čtyř duší, který trefně popsal jevy, s kterými se do té doby mnoho lektorů v konstelacích setkávalo. V sérii několika článků bych chtěl širší veřejnost s tímto konceptem, doplněným o mé zkušenosti, seznámit. Podíváme se také na praktické - možná nejen konstelační - využití takového konceptu.

Medicine wheel - léčivý kruh indiánů

Van Kampenhout vychází z tradice indiánského léčivého kruhu (medicine wheel), spirituálního a filosofického systému prérijních indiánů. Podle nich (a prakticky podle všech ostatních přírodních kultur) je kruh se čtyřmi částmi symbol, který velmi přesně vyjadřuje vše, co se v přírodě, jejíž i my jsme částí, děje - od zrození přes vrcholný rozkvět, stagnaci a smrt, dále skrze úsek "fyzické neexistence" k novému zrození.

Kruh je orientován podle světových stran a bývá většinou ještě rozšířen o směry "dolů" k Matce Zemi, "nahoru" k Otci Nebi a o směr "střed", který symbolizuje toho, kdo v kruhu stojí. Kruhové výseče mají tradiční barvu (její rozmístění ovšem u různých kmenů variuje) a čtyři výseče symbolizují mimo jiné také čtyři lidské rasy - bílou, žlutou, červenou (indiáni) a černou. V tomto článku se budu zabývat pouze tou symbolikou léčivého kruhu, která má vztah ke konceptu čtyř duší, zájemce o celou symboliku odkazuji na www.konstelace.info/kruh.html

Rodinná duše

Na obrázku vidíme na severovýchodě okamžik početí dítěte. Toto dítě se stává součástí určité rodiny, má tedy přesně definovaný okruh příbuzných a přebírá podle systemických zákonitostí i rodinné "zátěže". Východní část kruhu je tedy spojená s "rodinnou duší" - právě oním "svědomím rodiny", které nás omezuje v naší svobodě dělat cokoliv a nehledět při tom na naše rodinné vztahy a závazky. Rodinná duše je to, s čím se nejvíce setkáváme v rodinných konstelacích a co zde také povětšinou řešíme. Za zmínku stojí ještě fakt, že rodinná duše je nám dána, tak jako jsme se narodily do určité specifické rodiny a až na několik výjimečných situací (např. zdařilá adopce) naši rodinu už nikdy nemůžeme opustit. Rodinnou duši nám tedy, lidově řečeno, nikdo neodpáře.

Kmenová duše

Na jihu sídlí kmenová duše. Zatímco do rodinné duše se narodíme, kmenovou duši si můžeme svobodně zvolit. Je to okruh lidí, se kterými se spojíme pocitem sounáležitosti. Mnoho lidí ovšem volí kmenovou duši pod tlakem okolí - zdali se staneme křesťany nebo muslimy, nezáleží (bohužel) až tak moc na nás jako spíše na tom, do jakého prostředí jsme se narodili. Už trochu je to lepší s rozhodnutím pro Spartu, Slávii nebo Baník. A zcela dobrovolně volíme své zaměstnání, firmu do které vstoupíme, politickou stranu, ke které se cítíme příslušet, spolek zahrádkářů nebo sběratelů kaktusů, nebo někdy i vzláštní druh kmenové duše, totiž kmenovou duši zapřísáhlých individualistů. Všechny tyto kluby, spolky, strany a instituce tvoří kmenovou duši, onoho korporátního ducha.

Poznámka na okraj: Kmenová duše se hodí výborně pro ty, kteří mají těžký osud v rodinné duši. Ne nadarmo utíkají manželé do práce nebo na fotbal a z těch, kteří měli těžké dětství se stávají ať už náboženští fanatici nebo skinnhaedi. Význam kmenové duše je stále ještě v systemických konstelacích nedoceněn a nepochopen.

Individuální (esenciální) duše

Na západě, tam, kde zapadá Slunce a začíná podzim, sídlí individuální duše. To je to, co někdy nazýváme "vyšším já", jakási esence našeho bytí. Tak jako v onom Oshově příběhu o růži a borovici, které rostly vedle sebe a každá chtěla být jako ta druhá (až do okamžiku, kdy objevili svoji individuální duši), i my zde realizujeme (nebo aspoň bychom měli) to, co je nám vlastní. To vůbec nemusí být "dobré" ve smyslu té předchozí, kmenové duše. Může se to zcela vymykat běžným morálním, etickým i estetickým představám okolní společnosti, tak jako se "potetovaný" kandidát na prezidenta Vladimír Franz vymykal "normálním představám" o státníkovi. A přesto - jsme to my, je to naše exence bytí, a ta se v posledních rocích stává čím dál důležitějším. Porotože - kdyby nás Univerzum chtělo jinačí, poslalo by nás jinou cestou.

Velká duše

Podívejme se na sever. Zde se nachází Hellingerem zmíněná oblast odkud všichni pocházíme a kam se všichni navrátíme. Američtí indiáni na sever, do "bílé" oblasti tradičně umisťují říši duší svých předků. Můžeme tedy říci, že konstelační velká duše má své sídlo na severu léčivého kruhu, tam, kde na nás čeká fyzická (nebo také individuální) ne-existence. Zdali mezi smrtí a (znovu) početím leží "onen svět" nebo "podsvětí" případně svět duší našich předků, záleží na druhu naší víry a náboženství, ze kterého tradičně vycházíme. S velkou duš íse ovšem dá v konstelacích výtečně a účinně pracovat - v příštím čísle Regeny se podíváme na to, jak.

.........

(REGENA 7/2008)
V minulé části jsme se seznámili s konceptem "čtyř duší" - rodinné duše, kmenové nebo kolektivní duše, individuální a posléze tzv. "velké" duše. Pod pojmem "duše" rozumíme v konstelacích a systémech něco, co je víc, než pouhý souhrn částí. Tedy jakési vědomí celku, které nás vede, které může být zdrojem informací a příčinou přenesených rolí a se kterým lze konstelačně pracovat.

Říše předků

"Velká duše" leží na severu léčivého šamanského kruhu (medicine wheel). Tato oblast je v tradičním šamanismu spojována také s říší našich předků, se všemi již zesnulými. V některých spirituálních tradicích panuje představa, že se po naší smrti naše "já" rozpustí v nekonečném oceánu všeobecného vědomí - právě v oné "velké duši", ze které jsme podle slov Berta Hellingera všichni přišli a kam se všichni navrátíme.

Někdy se v rodinném systému klienta stává, že někdo z předků zesnul velice náhle, tragicky nebo násilnou smrtí. Postavíme-li takovou konstelaci, můžeme pozorovat, že zástupce za tohoto předka jakoby neví, kam patří - je očividně zmaten, chytá se těch, kdo o něho před smrtí pečovali nebo byli nablízku, případně se drží jiných mladších členů systému. Tady se ukazuje být velice účinným prostředkem, postavit do konstelace právě "velikou duši" (tj. vybrat a postavit za tuto zástupce) a dotyčného předka pomalu a láskyplně otočit směrem k ní. "Toto je tvůj domov, to je místo, kde si můžeš odpočinout" jsou věty, které v této souvislosti můžeme k "ztracenému" předkovi pronést.

Konstelační "zádušní mše"

Smím-li zde použít křesťanskou terminologii, mohl bych říci, že tím sloužíme za předka jakousi malou zádušní mši, obřadnou ceremonii nebo rituál, který dovede "šokovanou" individuální duši traumatizovaného předka tam, kde může spočinout, kde se může rozpustit v míru a zapomnění. Tibetský buddhismus zná rituál čtení tzv. Bardo Thödol, tibetské knihy mrtvých, kde lama provází duši zemřelého na její pouti právě ve stavu "mezi světy" (bar do = přechodný stav). Tento důležitý rituál na naší pouti životem naše západní kultura v důsledku ignorování (a strachu ze) smrti již zcela ztratila. Mimochodem jako mnohé další rituály, jako jimi jsou porod, iniciace muže a ženy a podobné.

V konstelacích se ovšem ukazuje, že "dobře odejít" je hlavně pro následné členy systému nesmírně důležité. Pokud máme v rodě předky, kteří umírali ve výše popsaném stavu traumatu a zmatku jejich individuální duše, může být toto jejich "zůstávání" studnicí rodinných problémů. Nechám zde zcela stranou otázku, zdali je čtenář přesvědčený o skutečné existenci čehokoliv po smrti, nebo zdali se domnívá, že se tyto zmatky a potíže rekrutují z psychiky a vnitřních obrazů těch, kteří v rodě přišli po traumatizovaném členu rodinného systému. V každém případě může jakýsi ukončující rituál, ať už je to skutečná zádušní mše nebo konstelace s "velkou duší", vést k zmírnění negativních jevů v traumatizovaném systému.

Bílá paní a jiné fenomény

Než přejdeme v příštím čísle k stejně zajímavé a v pravém smyslu slova fascinující "kmenové duši" a jejím významu pro konstelace, chtěl bych se ještě zmínit o poněkud okultním jevu "strašení". Jsme-li obeznámeni s tím, co pozorujeme v konstelacích, není divu, že fenomény "strašení" (bílá paní, bezhlavý rytíř atd.) pozorujeme právě tam, kde se v historii děly traumatické a traumatizující události. Je možné, že naše psýché na takových místech rezonuje s "neodešlými" dušemi obětí nebo i pachatelů a bylo by zajímavé (i když pro nezkušené hobby-šamany a rádoby-léčitele velice nebezpečné), na těchto místech provést konstelaci s "velikou duší". Potíž vidím hlavně v tom, že konstelačně se dá pracovat pouze s osobní a konkrétní zakázkou. Pouhá zvědavost nebo i dobrý ale všeobecný úmysl nejen že nepřivedou kýžený výsledek, ale mohou vedoucího konstelace a s ním i zástupce přivést do nečekaných nesnází.

.........

(REGENA 8/2008)
Rodinná duše, kmenová duše, individuální duše a "velká" duše - toto jsou čtyři druhy "vědomí celku", se kterými se můžeme v systemických a rodinných konstelacích setkat. V minulých dvou číslech REGENY jsme se detailněji podívali na rodinnou a tzv. velkou duši. Nyní bych chtěl čtenáře seznámit s kmenovou duší a jejím významem pro konstelace.

Dva druhy moderních kmenů

Kmenová příslušnost hraje v archaických společnostech důležitou úlohu. Klan, kmen, případně národ a jeho zachování stojí nad zájmem rodiny (která ustupuje u některých ranných forem společnosti zcela do pozadí) a o to více nad zájmem jednotlivce. V naší individualistické civilizaci ztrácí otázka kmenové příslušnosti z pochopitelných důvodů na významu. Na místo kmene nebo klanu se však dostávají jiné skupiny, které přebírají úlohu větších celků, než jimi jsou rodiny a menších, než naše příslušnost k druhu homo sapiens. Tyto celky se dají rozlišovat na dvě hlavní skupiny - na ty, do kterých se rodíme a na ty, které si volíme. Do první skupiny patří například náboženská příslušnost, kterou získává většina na světě žijících lidí stále ještě tím, že se narodí do patřičné tradice. Ale i "příslušnost" k bezzemkům, k proletariátu, k úředníkům, k farmářům či k "bohatým" nebo "panstvu" se často dědí. pro pochopení mechanismů, jimiž kmenová duše své "ovečky" ovládá, je ovšem důležité pochopit, že i z těchto skupin lze - na rozdíl od naší původní rodiny - vystoupit.

Patříte do klanu sparťanů?

Druhou skupinu tvoří "kmeny", které si většinou během dospívání volíme sami, i když i zde jsme ve veliké míře ovlivněni našim okolím. Jste sparťan, slávista, "klokan", fandíte Baníku nebo patříte k opovrhovačům fotbalem? (I to je kmenová příslušnost!) Jste vegetariánkou, pacifistkou, svobodnou matkou, vyznáváte yogu, milujete Karla Gotta nebo spíš Anetu Langerovou? Pak patříte k některému z moderních kmenů, které si vybíráme často z jediného důvodu - abychom se dostali ze zužujícího a zatěžujícího rodinného systému, abychom unikli rodinné duši. Ale i firma, ke které "patříme", politická strana, které z "celé duše" fandíme nebo dokonce i to, že jsme přesvědčeni, že k žádné kmenové duši nepatříme (to je klub nepatřičů, docela silná k.d.) je výraz kmenové duše.

Zapomenutá kmenová duše: Moje rodina

Existuje ovšem ještě jeden druh kmenové duše, na který se zapomíná: Vztah nebo rodina, kterou zakládáme. Možná že se nyní ptáte: Není rodina jako rodina? Nepatvoří moje manželka spolu s našimi dětmi další rodinnou duši? Ano, tvoří - pro naše děti. Skrze naše spojení vzniká pro naše potomky rodinná duše, do které se rodí, a do které pro ně přirozeně patří jak rodinný systém otce, tak i matky. Jenomže z hlediska partnerů, kteří zakládají rodinu, se jedná o dobrovolný výběr, o volbu, a tím pro ně patří jejich současný rodinný systém do oblasti kmenové duše. O zcela závažných následcích kmenové duše pro oba partnery a o fenoménech rozvodu nebo rozchodu viz můj článek na mém blogu zde.

My versus Oni

Kmenová duše může sloužit jako dodavatel něčeho, co v (původní, ale i současné) rodině postrádáme. Může nám umožnit žít přímý opak naší rodinné role (leckterý fotbalový hooligan je doma mámin hodný kluk) a tím nám pomáhá vyvažovat rodinnou zátěž. Ale v každém případě nám dává "my"-pocit a tím nám umožňuje, se vyhradit proti všemu, co do tohoto "my" nepatří. Nechvalně známý výrok Klementa Gottwalda "kdo nejde s námi, jde proti nám" popisuje tento pocit výtečně. Tím získáváme legitimaci, jednat v "našem" zájmu - to jest v zájmu celku, v zájmu kmenové duše a většinou proti jiným kmenovým duším. U tohoto typu vědomí celku je hranice mezi dvěma systémy vůbec nejsilnější. V léčivém kruhu indiánů je kmenová duše umístěna na jihu, a připadá tak časově na období mezi pubertou a stářím, do dospělosti nebo také na období produktivního života. Právě zde je téma hranic a vyhranění velice silné. Zde, na opačném pólu "velké" duše vrcholí naše vymezující a formující energie.

Chudý táta nebo bohatý táta?

Se kmenovou duší a s příslušností klienta k různým skupinám lze samozřejmě konstelačně pracovat. Tak například v konstelacích, které se zabývají peněžními přesvědčeními se stává, že část našich předků patří ke kmenu "chudých", jiná část ke kmenu "bohatých". Ukazuje se, že vliv kmenové duše znevýhodněných předků (chudí, Romové, židovští předci, disidenti atd.) bývá silnější, než těch, co strádat nemuseli. Je to jednoduše tím, že naši chudí předci "to dokázali", a to přesto že byli chudí. Na vzdory tomu, že patřili k pronásledované menšině. Toto "přesto" posiluje pocit příslušnosti a tím zvyšuje sílu celku, sílu kmenové duše. Máte-li půlku předků chudých, bude vaše cesta za bohatstvím těžší, protože se musíte vypořádat s vašim podvědomým pocitem solidarity a příslušnosti právě k nim. Oni to jsou, kteří ve vašem nitru říkají: "Ale vždyť to jde také bez peněz..." O tom, zdali se jim podrobíte nebo zdali budete proti vlivu jejich "kmene" rebelovat, nerozhoduje ani tak vaše vědomí jako jejich síla. A to až do té doby, než se dostaneme do oblasti působení "individuální duše", o které si povíme příště.

.........

(REGENA 9/2008)
V minulých článcích jsme udělali exkurz k rodinné duši, ze které rodinné konstelace vycházejí, dále k "veliké" duši, která představuje základ veškeré existence a jejíž chápání je spojeno se spirituálními vnímáním světa a nakonec ke kmenové duši, která je výrazem našeho spojení s nejrůznějšími námi volenými či osudovými skupinami, jejichž jsme členy - od příslušnosti k fotbalovým klubům až po rozhodnutí, zdali se ztotožňujeme s katolickou církví nebo třeba s komunisty.

Kde jsi doma?

Když si vybavíme šamanský léčivý kruh a polohy jednotlivých duší na něm, zjistíme, že rodinná duše leží na východě a je tedy první "duší", do které se z "nebytí" inkarnujeme. Je to logické - rodina je to, s čím se setkáváme hned poté, co opustíme "velikou" duši. Tak jako Slunce vychází na východě a stoupá k jihu, aby zde dosáhlo své kulminace, tak i my se vyvíjíme a na jihu kruhu se setkáváme s kmenovou duší. Viděli jsme, že zde je naše vyhranění se vůči "jiným" nejsilnější. Obě dvě duše se nás ptají: "Kam patříš?", "Kde jsi doma?", případně "Co musíš vůči neznabohům, cizákům, vetřelcům bránit...?" Obě dvě duše nám dávají sílu skrze pocit příslušnosti k celkům, které jsou větší než my. Obě dvě duše nás nutí, podřídit se jejich "svědomí celku", jak to nazývá Bert Hellinger. Obě dvě duše jsou nesmírně psycho- a socioaktivní, tj. ovlivňují naší psychiku a sociální jednání, povětšinou aniž bychom si čehokoliv byli vědomi.

Osobní svoboda

Přiznám se, že jsem se sám dlouhý čas domníval, že ze svědomí celku není úniku. Tak jako mnoho konstelářů, kteří "nutí" klienty, aby se podrobili diktátu rodiny a jiných skupin, jejichž jsou členy, a tím uznali hierarchie, které zde působí, tak i já jsem si myslel, že je prostě nutné, existenci svědomí celku nejen uznat, ale i se mu podřídit. Síla, kterou tím bezesporu získáme, byla pro mě ospravedlněním onoho hellingerovského poklonění se před rodinou. (Totéž platí i o kmenové duši.) Bylo to na semináři s Bertem v řeckých Athénách v roce 2002, kdy tento můj obraz dostál závažné změny. Hellinger tenkrát odpovídal na otázku jednoho z účastníků, která se týkala práva vyhnout se z morálních důvodů vojenské službě. Bert ve své strohé odpovědi řekl asi toto: "To je samozřejmě možné. Ale dotyčný se potom musí smířit s tím, že celek (tj. stát) již nebude stát za ním. Prostě ztratí podporu celku a pravděpodobně i právo na příslušnost. Ale, (a zde se Hellinger poněkud záhadně usmál), jde to jen, když se dotyčný stane dospělým." Cože? Existuje právo vystoupit z celku? Možná i z rodiny? Jde to?

Individuální duše

Vraťme se ale k našemu popisu indiánského kruhu a s ním i fází cyklického vývoje. Po poledni nastává odpoledne a zářící Hélios se na své kruhové pouti sklání k západu. Životní energie a s ní i vyhraňování se, snažení, budování a expanze zde slábnou, nastává doba introverze, pohybu dovnitř, meditace a moudrosti. Dostáváme se do říše třetí ze čtyř duší, k esenciální, individuální duši. To je něco, co zdánlivě dobře známe. Individualismus přece v našich dobách jen kvete, počty rozvodů, atomizace společnosti (tj. její rozmělňování na stále menší zájmové skupinky), egoismus a užívání si na úkor druhých to snad přesvědčivě dokazují. Háček je ovšem v onom Hellingerově dovětku:"předtím se musí stát dospělým".

Nedospělost kontra moudrost

Zadíváme-li se na výše uvedené symptomy našeho individualismu, zjistíme, že tento pramení v naprosté většině případů z nezpracovaných potřeb dítěte nebo adolescenta (tj. z rodinné fáze vývoje), případně z jejich projekce na okolní svět, na partnerku nebo partnera, na naši práci - tedy z fáze kmenové duše. Ovšem zrovna tak, jako Slunce dosáhne západ až po své denní pouti nebem, tak i my můžeme dosáhnout individuální duše a tím i individuální svobody až poté, co jsme prošli jak i úsekem rodinné duše, tak i periodou kmenové duše a odvrátili se od bojů, které zde zuří. Přitom je důležité, nedívat se na naše putování šamanským léčivým kruhem nebo kruhem čtyř duší jako na "překonávání" různých etap. V tom se možná liší tento koncept čtyř duší od mnou použité analogie putování Slunce na obloze. Všechny proputované duše si bereme vědomě s sebou, rosteme skrze jejich procítění a uznání. Jedině tehdy, když jsme je plně pochopili a integrovali do našeho života, smíme přejít do dalšího cyklu, do vyššího poznání.

• • • • • • • •
Zpátky na info-stránku o konstelacích

 

 

© 2015-2017 by Jan Bily